Téměř všechny politické strany ve svém programu nabízejí “reformu zdravotnictví”. Ovšem většinou je slyšet hlasy, které lákají na bezplatnou a dostupnou zdravotní péči pro všechny. Málokdo má dostatek odvahy přiznat veřejnosti prostý fakt, že zdravotnictví je v současné době “černou dírou” na peníze a ekonomicky je současný systém dlouhodobě neudržitelný. Politickým stratégům jde hlavně o hlasy voličů a říkat nepopulární věci se prostě nenosí. 

Jedno je ovšem podle mě jisté, pokud se nic nezmění, současný systém se zhroutí. Zatím se pád do ekonomické propasti daří udržet na úkor zdravotnického personálu, jehož práce rozhodně není ohodnocena tak, jak by si za svoje výkony zasloužil. Nakolik je takové “řešení” etické, to ponechám na laskavém čtenáři. Je pravdou, že veřejné zdravotní systémy se potýkají s problémy ve všech ekonomikách na světě. Ovšem z dostupných dat spolehlivě víme, že tam, kde nedochází ke spoluúčasti pacientů, je systém zdravotní péče méně efektivní. Pokud se tedy chceme bavit o reformě zdravotnictví, je nutné nejprve překonat politickou lež, tedy, že taková péče je “bezplatná”. Není, naopak, doplácíme na ni všichni, veřejné rozpočty penězi a pacienti kvalitou péče. Nic v životě není zadarmo!

Jak tedy na to? Prvním krokem by mělo být zavedení spoluúčasti za služby nesouvisejícími přímo se zdravotním výkonem. Není možné dlouhodobě a plně hradit ze solidárního systému např. stravu a ubytování. Dále bychom měli zvýšit motivaci k péči o vlastní zdraví ve formě přirážek při platbě zdravotního pojištění. Je až zarážející, jak nízká je úroveň péče o vlastní zdraví. Loni na Kardiochirurgickém kongresu v Brně kolegové z Hradce Králové prezentovali závěry své práce pod názvem „Je kardiochirurgická operace motivací ke změně špatných návyků?“ Výsledky nebyly překvapující. 67 % štíhlých pacientů si udrželo svoji váhu, 2 % přibrala. Pacienti s nadváhou si drželi svoji hmotnost v 75 %, zhublo 7 %, přibralo 20 %. U obézních pacientů nezměnilo svoji váhu 77 %, 1 % zhublo. Do 3 let se ke kouření vrací 19 % exkuřáků. Ke zvýšení cholesterolu došlo u 40 % pacientů, k poklesu u 21 %. Jistě není nemorální požadavek, aby lidé, kteří kašlou na vlastní zdraví, platili vyšší zdravotní pojištění. Navíc ze zákona č. 20/1966 Sb. a ze zákona č. 48/1997 Sb. vyplývá povinnost pacienta pečovat o své zdraví, dodržovat léčebný režim a vyvarovat se jednání, jehož cílem je vědomé poškození zdraví. Jak tedy postupovat proti kuřákům po operaci kardiovaskulárního systému či plic, proti alkoholikům s cirhózou jater? Těžko je můžeme neléčit, ale můžeme docílit toho, aby se na své léčbě podíleli. Když to řeknu nadneseně, “aby je vyšla draho”. 

Dalším krokem by mohla být spoluúčast za platbu „nadstandartních“ medikamentů, zdravotních pomůcek či náhrad. Zde narážíme na pojem „lege artis“ – zdravotní péče je poskytována v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy – §11, zákona č. 20/1966 Sb. Vzhledem k tomu, že jsem kardiochirurg, mohu uvést konkrétní příklad ze své praxe. Medicína přebírá často poslední poznatky techniky a aplikuje je do praxe. V mém oboru máme chlopenní náhrady, které stojí od 40.000 Kč – 120.000 Kč. Z medicínského hlediska jsou ty dražší jednoznačně lepší. Mají delší životnost, nižší gradient. Pokud je budu paušálně používat, což bych měl, pokud mám léčit „lege artis“, dojde ke kolapsu zdravotnictví o něco dříve. Měl by být vytvořen prostor pro možnost připlacení si za tyto „nadstandartní“ prostředky či pomůcky, eventuálně stanoven věk či přidružené choroby, kdy budou tyto drahé pomůcky plně hrazeny. Už by měl konečně někdo pacientům říct, že naše zdravotnictví umí to samé, co zdravotnictví nejbohatších států světa, ale má jen na to, na co vydělá naše ekonomika.

Čím déle si totiž budeme lhát do kapsy, tím bude náraz tvrdší!

Další články autora:

Žádné další články